Lidé se mění, ale kořen zůstává.

2.Díl - Otravný bráška

5. října 2009 v 13:36 |  Passed as a dream



Kara šla do školy a pečlivě si celý sen přehrávala v hlavě, aby ho mohla převyprávět kamarádkám. Hned v šatně potkala Tasuku a zatáhla ji stranou.
"Nebudeš věřit, co se mi včera stalo!"
"Nevěřím - co se stalo?"
"Zdál se mi strašnej sen! Vlastně to na začátku vůbec jako sen nevypadalo - bylo to tak skutečný…" otřásla se.
"Skutečný sen?"
"Jo! Byli jsme ve třídě, ty já a Kao a hádali jsme se spolu."
"Hádali? My se spolu nikdy nehádáme."
"No právě! A potom přišel Doreenaneh Linh-"
"Kdo že?"
"Nějakej učitel. A protože jsme se pořád hádaly a nevnímaly ho, hodil po nás nějaký kuličky a-"
"Kuličky? Tak to byl stoprocentně nějakej sen. Učitel a házet kuličky?"
"Jo! A potom jste to začaly sbírat, ale jen mně ty kuličky zasáhly. Spadla jsem na zem a úplně se přestala hýbat."
"No a? Vždyť to byl jen sen."
"Jen sen? Tak se podívej na tohle!" a vyhrnula si tričko. Na zádech měla pět malých modřinek.
"Vypadáš jak borůvkový koláč." zasmála se Tasuku.
"Nedělej si ze mě srandu! Tohle je přímej důkaz, že to obyčejnej sen nebyl!"
"A co s tím hodláš dělat?"
"No co… no…"
Tasuku mávla nad tím rukou. "Nevím, proč se o to tak staráš - určitě to byla jen nějaká náhoda. Třeba do tebe brácha večer zabodával brčka!" vyprskla smíchy.
"To vůbec není směšný! Já vím co jsem zažila!" a začala utíkat do třídy. Den jinak probíhal normálně.

Po večeří:
"Já se bojím, v moji pokoji jsou bubáci." zaškemral Kařin malý bráška, aby spala v jeho pokoji s ním.
"Ale né, nejsou. Běž si lehnout." zívla a poškrábala se na hlavě Kara
"Já vím co tam je!" rozbrečel se "Mami řekni ji něco,aby mi věřila."
"Tož Karo, vždyť je ještě malí, uznej mu to." zařvala z ložnice.
"Hm…uřvánek co?!"
"Říkala si něco Karo!"
"Ehm. Nic." odpověděla přidrzle.
"No proto."
"Aby se nepo…" řekla si pro sebe a šla si pro peřiny do svého pokoje, aby nespala pod stejnou peřinou s jejím 'milovaným' bráškou, který se jmenuje Akio.
Lehla si úplně na kraj postele aby od Akioa byla co nejdál.
"Kam jdeš?" šeptl.
"Kam bych šla?!"
Bylo chvíli ticho, zachvíli jen slyšela chrochtání. Dívala se na hvězdičky na stropě. Usnula.

Kara slyšela nějaké zvuky. Nejdřív slyšela že se jí to zdá. Ale když se zvuky opakovaly, otevřela konečně oči. Kolem sebe a na zdech viděla nějaké stíny. Nejdřív se pohybovali rychle, ale za chvíli nabrali tvar a začali se ke Kaře přibližovat. Strašně se bála. Začala rychle a vyděšeně budit Akia, ale on se neprobudil, dál ležel. Kara začala plnými silami křičet. Běžela do ložnice za mamkou, ale ona tam nebyla. Otočila se a za ní byla nějaká nestvůra jako mamka a říkala ji.

"Ale Karo co pak je."
Kara se šíleně rozbrečela a běžela do haly. Chtěla se obout, ale to by nestihla chytili by ji. Vzala si teda boty do ruky. Otevřela dveře a začala ve tmě hmatat stěny domů. Běžela a v tom zakopla. Vstala, ale už nemohla utíkat. Stahovali jí zpátky. Snažila se, ale nešlo to.
Omotali se jí kolem nohy a začali ji stahovat do obrovské temné díry. Snažila se ze všech sil udržet trávy, ale její drny jí zůstaly v rukou. Najednou se nad ní díra uzavřela.

Ootevřela oči. Byla v Akiově pokoji a byla hluboká noc. Bratr klidně spal, a ona pochopila, že to byl další sen, ale něčeho si všimla…



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Ohodnoť můj příběh Passed as a dream, jako ve škole.

1 43.6% (24)
2 16.4% (9)
3 12.7% (7)
4 18.2% (10)
5 9.1% (5)

Komentáře

1 Ebika Ebika | E-mail | Web | 7. listopadu 2009 v 19:49 | Reagovat

Ty vole...!!! Take sny bych nechtěla hej a jakože jsem jich už pár pořádně živejch měla,ale to mi byly čtyry roky a myslela jsem si, že jsou v bytě u mí tety dinosauři a já se proměnila v kuličkua  schovala se pod stolek na televizi, tenkrát jsme u ní spali a já se koukala na Yurskej Park no ty vadoto sjem tayk nedávala, mno pádim dále:-D

2 Dajna (adminka) Dajna (adminka) | E-mail | Web | 8. listopadu 2009 v 8:58 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama