Lidé se mění, ale kořen zůstává.

7.Díl - Štěně je pryč!

9. prosince 2009 v 15:16 | Daja |  Passed as a dream



"Budeš-li mít šanci Minuto, tak jí pomoz. Nesmí tě nikdo vidět." řekla žena čaroděje.
"Ano, má paní. Ale nevím, co se s ní stane, když procítí ten pocit až vejde do našeho světa.
"Přesně tak, musíš jí pomoci.Já ti věřím, že to dokážeš."
"Děkuji...., za vaši důvěru."
O několik metrů ležela Kara, na stole pokrytým peřím s modročervenými konci. Vše co si říkaly, slyšela. Pootevřela oči. Zamrkala, aby se jí oči zaostřily. Chtěla vstat, jen jí drželi kořeny stromu. "Á." zařvala "Pusťte mně!"
"Neboj se. To jsem já, Tamish." řekla Minuto.
"Ale…ty jsi přece-"
"Pes? Ano, ale tady ne." otočila se k ženě "Myslím, že bychom jí měli probudit. Jinak se s tohoto snu zblázní."
"Ano, ale-" odvrátila oči na Karu, "-ale musím jí dát nejdřív - počkej.."
Šla ke trojhranné truhle. Otevřela ji. V ní se třpytil šestihranný krystal, který byl pověšený na kůži. Opatrně ho vzala a přikročila ke Kaře. Zapnula jí to kolem krku. Když Kara uviděla tu třpytivou nádheru, zablýskaly jí oči radostí.
"Tak a teď se vzbuď." řekla žena.
"Jak to mám udělat?-" než dořekla poslední slovo, začala se ztrácet a padal s ní nádherný třpytivý prach, který pomaloučku padal na podlahu.

Kara se probudila v pokojíku u babičky. Myslela si, že to byl další hloupý sen. Ale najednou si vzpomněla, že dostala ten přívěšek od ženy. Sáhla si ke krk a opravdu ho tam měla. Vstala. V tom někdo zaťukal na dveře, lekla se a strčila si ten přívěšek pod svoje pyžamový triko.
"Pojď už snídat." Zvolala na opačné straně dveří její babička.
Než se vzpamatovala byla už pryč. "J- jo." nechápavě odřekla. Jako každý ráno chodí do koupelky, tak i u babičky.
***
"No, kde vázneš?!" zavrtěla babička hlavou. "Už jsem myslela, že si utekla." Pousmála se. Odvrátila s ni zrak a podala jí talíř se snídaní.
"Chleba s máslem?"
"A? Normální snídaně. Holka tady si na venkově a ne v nóbl kuchyni."
"To není normální snídaně. Ty mě chceš udusit?!" uraženě utekla z kuchyně za Tamish do sklepa.
"Tamish, jsi tu?" zvolala. Ale nic nešustlo. "Haló." se strachem si vzala jiné mládě. Začala ho na klíně hladit. Jen na co myslela byla Tamish.
Zničeho nic se v koutu sklepa otevírala brána - velké světlo. Kolem ní zářila žlutavá zář. Z té brány se vyklubal stín, začal se přibližovat. Chtěla volat babičku, ale to radši ne. Ztvárňovala se až uviděla. "Tamish?" Bylo to zase to roztomilé štěňátko.
"Děje se něco?" promluvilo.
"C - cože! Ty umíš mluvit? To nemůže být možný."
"A co nemůže být možný? No já mluvím, ale jen v myšlenkách, slyšíš mé myšlenky".
"A jak-"
"Jak to že ty je slyšíš? Jednoduchý. Ty tvoje sny. A myslím, že má paní měla pravdu. Musím ti pomoci. A s čím? Přece…, abys vše měla vysvětlený co se děje. Jo. A jestli mi budeš chtít dát vodítko, tak s tím nepočítej. Budu poslušná - radši." dořekla.

Přejít na: Šestý díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Ohodnoť můj příběh Passed as a dream, jako ve škole.

1 44.6% (25)
2 16.1% (9)
3 12.5% (7)
4 17.9% (10)
5 8.9% (5)

Komentáře

1 Amami Amami | Web | 9. prosince 2009 v 18:52 | Reagovat

ďalšia krásna kapitola... už sa teším na ďalšie keď padne pozastavenie!!!

2 Dejan Dejan | E-mail | Web | 1. března 2012 v 16:16 | Reagovat

Pravdu díš....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama