Lidé se mění, ale kořen zůstává.

9.Díl - SkOřicová tyčinka

28. prosince 2009 v 6:00 | Daja |  Passed as a dream


Ve škole čaroděje, jeho ženy Minuto.
Výuka:
"Tomuto světu se nedá říct, že vůbec existuje v našem hmotném, i když mnoha lidí na Zemi věří s mnoha pravděpodobností, že ano. Někteří povídají, druzí jen poslouchají, ale ten kdo opravdu věří ve svět kde jsou jen mraky a co ještě jen málo se ví, taky tam žijí naše obavy a zbloudilé duše, nebo ne?." Ptá se děvče jménem Saskie - žákyně.
"Ano, říká se mu říše mrtvých, nebo taky Svět duší a klidu. Nejsou tam mraky, je to černobílí svět bez barev."
"Ale jen opravdový Bůh ví, jak se jmenuje..., kde vlastně najdeme tenhle svět? Už jsem se zmiňovala, že v něm najdeme duše lidí."
"To nikdo neví, kde je. Ale jedno vím, dostaneš se tam až tvé tělo - schránka - zemře.." připomněla Minuto.
"Četla jsem knížku - Strážci času - a tam Isabela byla, a málem přešla přes most a kdyby přešla ztratili by ji, ale Ethana neslyšela, až na ni zavolal Arkarian, tak se otočila." Povídá Saskie.
Přidá se Asen: "Tomu, že Arkariana uslyšela bylo díky tomu, že jsou spřízněné duše, nebo snad ne?"
"Asen, máš pravdu, jsou spřízněné duše, ale teďka se zabýváme Podsvětím, takže to sem nepleť." Zakašlala Minuto, aby ostatní děvčata dávaly pozornost, "Podsvětí v řecké mytologii se jinak říká říše mrtvých. Vládne jí bůh
Hádes, a jeho bratr Dia."
Ze dvoru přišel muž - čaroděj - a přidá se k vyprávění.

"Ano, na začátku vstupu do podsvětí projde duše kolem trojhlavého psa - Kerberos, který do říše mrtvých nepustí nikoho živého. Duše poté potká převozníka, kterému musí zaplatit dvěma mincemi. Převozník ji převeze přes řeku
Styx. Na druhé straně se napije z řeky Léthé a zapomene na pozemský život. V podzemí si buď odpykávají tresty udělené bohy, nebo odpočívají." Dopověděl čaroděj.
"Takže, k tomuto tématu už nemám co říct, má někdo nějaký dotaz?" ptá se žena a chvíli ticho putuje učebnou - místnosti. Nikdo nemá žádnou připomínku, "Tímhle ukončuji hodinu." Rozloučila se a mířila ke dveřím přímo ven. Vůně stromů a květů rostlin vešla až to učebny mezi žáky.
Čaroděj sáhl rukou do kapse - do kalhot. Po pár vteřinách vytáhl malou tyčinku skořice. Hodil ji doprostřed místnosti. Začal si mumlat pod nosem, nějakou formuli:

Mí studenti pamatovat si budou,
ať je provází touha žít a chránit,
život klidu si zaslouží,
nechť jsou v teple a bezpečí,
spánek si teď zaslouží.
Bum fuj, prcilam… Doma jsou teď hned,
místnost prázdná, ani prach!

Studentky se ztrácely, padal z nich nádherně zlatavý třpyt zlatých vloček, malilinkatých jako prach. Potom i zastaralé školní desky lavic. Nakonec zůstala jen opuštěná a zchátralá místnost, kde byla jen katedra pro učitele. Omítka oloupaná a cihle ve zdí byli opadané.
Čaroděj zpátky schoval tyčinku skořice do kapsy a mířil si to k východu. Venku byla jen cítit ošklivá vůně výkalů a zatuchlinou. Zvenčí učebna vypadala fakt jak opuštěný domek u skladiště odpadků.
Rozhlídl se, jestli tu náhodou nejsou nějací chuligáni. Nikdo nikde. Zamumlal si nějaké slovo pod nosem - pro sebe. A už byl z tohoto místa pryč - zmizel.

Přejít na: Osmý díl
Desátý díl

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Ohodnoť můj příběh Passed as a dream, jako ve škole.

1 43.6% (24)
2 16.4% (9)
3 12.7% (7)
4 18.2% (10)
5 9.1% (5)

Komentáře

1 Miharu Miharu | Web | 28. prosince 2009 v 13:04 | Reagovat

je to sice zajímavý, ale vůbec ti to nezapadá do původního příběhu - doufám, že se víc dozvíme v dalším díle ;)

2 Amami Amami | Web | 30. prosince 2009 v 16:11 | Reagovat

ako som ti už povedala na ICQ... zbažnujem túto poviedku!!

3 Tarin Tarin | Web | 4. ledna 2010 v 20:47 | Reagovat

zaujímave. :) good

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama