Lidé se mění, ale kořen zůstává.

1.díl - Boula v hlavě?

26. ledna 2010 v 18:59 | Daja/Ayumu |  Naděje života

Otevírám oči. a jako vždy fialový strop, na mě čučí magicky světlým citem. Kolem mě stojí zdě a nad postelí plakáty - mé vytištěné obrázky. Postel mám na délku ve vyklínku pokoje, stěna - podlouhlá skříň - od dvěří na levo a na pravém boku sekretářský stůl, nad ní nástěnka. A jako vždy nepořádek, oblečení na kvávesách, židle a na stole chaos. O oranživobéžovém koberci ani nemluvím. Asi se ptáte, proč si tam neuklidím? Jasně, že jsem si tam uklidila, ale nemá to cenu... Oblečení ve skříni? Dlouho nevydrží. ;)
Vstala jsem, umyla si obličej, oblékla si šedé ryfle s neobyčejným polepením, pak podprsenku, mé bílé trikové tílko, růžové tričko s krátkými rukávi. Navlékla jsem si růžový náramek a pravý stříbrný řetízek na levou ruku, kolem krku přívěšek - malá kocábka, uprostřed ní růžový kamínek - pověšený také na "řetěz". Jdu se nalíčit, napřed pudr, hnědá oční tužka..., dneska byla výjimka, už né slabě růžové oční stíny, ale modré - podobné mích očí. No a řasenka. Nakonec jsem šla dolů, do kuchyně, vzala si svačinu, dala do batohu, oblékla si bundu, na ťapky "skejtky" a nakonec hurá do té "bezvadné" školy.

Popravdě něco tomu chybí... Tak od začátku, otevírám oči, ale předtím bleskovitě narážím čelem do zdi, jak vstává moje vrchní půlka těla. Třeští mi hlava, chytnu si ji a mlátím ní do polštáře. Taková bolest! Podle toho jak fotr dělal randál jak se balil do práce, jsem odhadla pět hodin ráno. Skvělý, to jsem se vyspala, vždyť ani ne za hodinu vstávám a ještě se mi nezdál žádný sen, krerý si nepamatuju. Snažím se usnout, nejde to, možná až fotr konečně zabouchl hlavní dveře od domu. Vzdychám, a děkuju že už ten kravál zdichl, ne jen to ne, začala na schodech mňoukat kočka, říkám si "to jí přejde, nebudu vstávat." asi za pět min opravdu přestala. "Ježiši! Říkám si, "Kdo může v tuto hodinu volat na pevnou!" Pokouším se jej ignorovat, ale má ten dotyčný výrž, vstanu velmi naštvaně a běžím po schodech dolů - do obýváku... tipnu to, a nechám sluchátko položený vedle telefonu - teď se nedovolá. Směju se. Konečně si jdu zmoženě po svých do vyhřáté postele. Že by konec? Omyl, sice usnu, ale zanedlouho mi zvoní budík na mobilu: šest hodin ráno. Úžásné viďte... Nesnáším ranní vstávání a ktomu ta bolavá hlava, spíš už páteř...

Ve škole už na mě Mája zase hučí, kde jsem včera byla, jaktože jsem nebyla ve škole.., prý je tam beze mě nuda.
O velké přestávce, po druhé hodině, jdeme dolů do klubovny a na chdobu... To víte, hráli jsme s Májou takovou schovku, že po škole se mi bude schovávat a já ju budu hledat. Velmi se mi páčí, proč? Protože ráda chodím po schodech nahoru a dolů a hlavně na chodbě uvidím mého idola... Jsem celá zasněná. Moc ho miluju, asi on mě taky. No není to jistý. Tak jakože na chdobých dělám fakt ujetý a "crazy" hlouposti...

Sedmou a osmou hodinu jsme měli tělocvik, mám pěkný hip-hopový 'telpáky'. V tělocvičně já ze všeho vystříkaná, samí výchlemi, jsem se válela i na zemi, jak jsem skákala na trampolíně. Mě holky říkají, že já ani nemusím být znulená, snad... To je mimochodem pravda.

Musím sama říci, že dnešek pro mě nebyl moc zajímavý, myslím, když to teď píši, většina by musela být v mé kůži nebo poblíž...

Co jsem dělala pozbytek dne?
Trénovala na klávesy, bicí a pak šla do hudebky. Byla jsem tam 45minut, přišla v šest hodin večer. Potom jsem si pustila na plné pecky písničky na MP3 v pokojíčku mém, tančila jsem - taková malá diskotéka... A teďkom dopisuju posledních pár řádků mého dne.

Nic moc, pro vás, ale uvidíte, že se zlepším, budu víc crazy :D Ať se i zasmějete.

A teďkom jsem si vzpoměla co jsem dělala ve škole o přestávce, po chodbě když jsme cupitali s PV do třídy. Milančíko, tak říkáme jednomu klukovi Milanovi, mi dal žákovskou facku, ja jsem mu ju oplatila a začali jsme se tak fackovat. On netušil, že já mu ju vrátím. Rozesmálo mě to. A ve třídě, to jsem měli zrovna ředitela, učitelka nebyla ve škole, a ták nám dal poznámku. (Nevhodné chování o přestávce) Jáj, já takový výchlem aspoň půl hodiny.

Kdybych si vzpoměla dřív, v pátek, než jsem něco začala vymýšlet, sem, Tak tu máte úžasný můj pátek, ale už se mi nechce rozebírat a psát...

Toš úryvek o velké přestávce v páte by neuškodil. Třeba jak jsem spadla ze schodů a za zemi jsem vytřela zem - několikrát, protože mě jedna osoba schazovala, Mája. Pak jsem se naučila i most z vrchu. Tak, že jsem uklouzla na chodbě a holky mě chytli až jsem byla skoro zohlá. Mno to taky nezní tak přesvětčivě. Soňa/Miharu má pravdu, museli byste být u toho ;)

Nenutím vás to číst, jak chcete... ;) Tento díl se mi moc nepovedl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Ohodnoť můj příběh Naděje života, jako ve škole.

1, Nejlepší
2
3
4
5, Ježiši! Hrůza.

Komentáře

1 LadyWrong LadyWrong | Web | 26. ledna 2010 v 19:02 | Reagovat

Ahoj na mém blogu je zapis do SONB (vitez se semnou muze spratelit)takže pokud bys semnou chtela spratelit tak se zapis do SONB .byla bych rada :))

2 ♥Krevetka♥ ♥Krevetka♥ | Web | 26. ledna 2010 v 20:12 | Reagovat

jaj...ten pordel v pokoji znám... :) já se taky vyflákala ve škole...no mi máme 4 budovy...já přecházela...a šla jsem z kopce kde byl led...mno jo podjelo to, kámoši za nou taky podjeli, narazili do mě, a už sme jeli. dole sme skončili rozpláclí na autě jaj :D to byl den :D

3 Elfka Elfka | Web | 29. ledna 2010 v 16:06 | Reagovat

Pěkný příběh... Jsi mnohem pilnější než já :) Asi sis všimla, že teď nic na blog nedávám. Moje elfská duše se zkrátka na určitou dobu stáhla a teď jsem jen člověk. Ach jak já se nenávidím! Asi mi bude nějakou dobu trvat než svou elfskou duši "získám zpět"...

4 Elfka Elfka | Web | 29. ledna 2010 v 19:32 | Reagovat

Jak bych to asi měla myslet? Jsi pilná a přidáváš články - na rozdíl ode mě...

5 Ale Ale | E-mail | Web | 18. ledna 2012 v 15:12 | Reagovat

Ale jo, proč ne....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama