Lidé se mění, ale kořen zůstává.

Březen 2010

Poděkování

29. března 2010 v 14:45 | Daja, a nevím co...
Něco na zasmátí. Z mého starého blogu.

Poděkování

Chtěla bych poděkovat všem, co mi po celý rok 2008 posílali ty vyjebaný řetězáky. Už jsem měla být 500 krát zamilováná, 290 krát nešťastná a 170 mrtvá. Dále jsem měla zaplatit půl milionu za placené ICQ. A to jen kvůli tomu, že jsem vzkaz neposlala 15ti lidem. A přísahám, že pokud tuto zprávu nepošleš do 10 sekund aspoň 7500 lidem, tak zítra v 18:30 přijde k tobě domů modrý dinosaurus a voprcá tě.
Pošli tuto zprávu 20 lidem a dostaneš zadarmo
chleba s paštikou, potom vyjdi na ulici před dům, dej si dolů kalhoty, jebni si ten chleba o čelo a zakrič: "Jsem totální kokot, protože věřím na takovou pičovinu jako je řetězová pošta! Mám asi v hlavě nasráno a proto to posílam i dalším lidem.
:D

Při Hodině země se vypne elektřina, zapojí se i Češi

27. března 2010 v 12:55 | Novinky.cz a Daja

Tak co, zapojíte se taky? Já se pokusím.


V sobotu večer ve 20:30 vypne vláda tichomořského státu Tuvalu na hodinu elektrickou rozvodnou síť. Ostrovní země, jež jako první pociťuje hrozbu zaplavení v důsledku globálních změn, hodinovým ponořením do tmy zahájí letošní celosvětovou akci Hodina Země.

Takže se vypne aji u nás v česku? Pokud to chápu dobře, tak to je skvělý nápad. Konečně apoň někdo myslí na Přírodu :)

Už třetím rokem organizují Světový fond na ochranu divoké přírody. (Myslí prý do budoucna na planetu)

Letos akci Hodina Země podpoří podle údajů WWF na stránce earthhour.org k miliardě lidí ve 115 zemích. Zhasnout mají světoznámé monumenty od Zakázaného města v Pekingu přes římské Koloseum po Kristovu sochu v Rio de Janeiru. V ČR se do pátečního odpoledne k akci přihlásilo několik desítek měst a obcí, velkých firem a tisíce jednotlivců.

Zastaven má být i automobilový provoz, aby se země na hodinu stala nulovým emitentem oxidu uhlíku (Stane se tak v Tuvalu)

Hodinu bez osvětlení jako vyjádření osobní zodpovědnosti za osud Země poprvé uspořádalo v roce 2007 dvoumiliónové australské Sydney, o rok později se akce zúčastnilo 50 miliónů lidí ve 35 zemích. Loni již myšlence organizátorů, že přispět ke snížení hrozby negativních následků globálních klimatických změn a k zastavení devastace životního prostředí může každý, vyjádřilo podporu několik stovek miliónů lidí v 88 zemích.

Kde také bude tma
Opera, Sydney
Most Golden Gate, San Francisco
Fontana di Trevi, Řím
Braniborská brána, Berlín
Pomník obětem, Hirošima
Empire State Building, Washington
Big Ben a parlament, Londýn
Šikmá věž, Pisa
Hrad Hohensalzburg, Salzburg
Eiffelova věž, Paříž
Červená pevnost, Dillí
Anděl nezávislosti, Ciudad de México
Viktoriiny vodopády, Zimbabwe
Burdž Chalífa, Dubaj
Stolová Hora, Kapské město


Ona je 'to' samé, co já?!

24. března 2010 v 14:09 | Daja
Je zvláštní, že vidíme i cítíme to samé. Navazuje tento článek na <tento> a hlavně <tento> (doporučuju přečíst, než budete pokračovat) a popřípadě i <tento>.

Jak víte, jsme spřízněné duše... Nevím jak vám to vysvětlit, ale to není hlavní.

V pondělí (22.3.2010) si šla s Darou zaběhat na louky, no povídaly jsme si různě, ale jako že pod naším městem a okolníma vesničkama je podzemní voda, tak je na loukách moc vody... No a my jsme se s Darou chtěly dostat přes to 'jezero', jako je vždy po velké zimě. No, jsme velcí blázni. A tak jsme chvilkami přeskakovali malé, řečeno, 'potůčky' a pak potom i větší no jenže začali se víc a víc zvětšovat tak na loukách jsme běhaly v té studené vodě a smály se. Nádherný pocit štěstí. Máme se obě rády. No a jako jak jsme tama utíkaly, cákaly, taky se mi vyzula bota, tak jsem se pro ni musela v ponožce vracet, no prostě šfanda (sranda) :D Celý mokrý. A ještě jsme byly aspoň čtyry kilometry od domova, no prostě v Zářičí. A pak jsme 'jezero' konečně přešly a pak zase voda! No a takový Dara na mě:
"Ono je to nějaký teplý"
já: "No fuj! Co když jsou to chcánky" jsme se podívaly na sebe a začaly smát a ječet a začaly rychle všechno přebýhat. "Bůh ví co v tom je." prohlísila jsem. :D

A tak jsme to konečně měly za sebou a já na ni:
"Tohle bych s nikým nezažila, kromě tebe, tolik toho jsme zažily bláznivýho."
"Já taky ne" řekla.
Přikývla jsem.
"Bez tebe ani nevydržím vteřinu, mám tě moc ráda (s kamaradství)" změnila téma.
"Já taky, ne. Už dávno jsem ti to samé říkala." Ale neřekla jsem jí vše, tehdy jsem ji podcenila a zradila mě, ublížila mi a ještě sebou v srdci nesu jizvy, a proto se bojím, abych tohle neudělala jí já, aby se minulost neopakovala (ale naopak, já ji ublížím :( )

No a tak konverzace proměnila hodně témat. A najednou jsme se ztratily! :D Dara začala zmatkovat, ještě, že jsem jí včas uklidnila :D.

Z jedné té konverzace bylo i to, že vidíme to samé jako třeba přes třetí oko du holku s černýma vlasama, oblečením a bledým obličejem. A takový Dara prohlásila:
"To je starý, pořád jen ona..." no je moc ohraná "Trapka jedna, pořád na nás, 'pojď sem' Ukazuje rukou na nás" :D No zasmály jsme se, jako se vždy smějeme každým blbostem i malým. Taky jsem jí říkala podobně něco, ale to asi bude na další článeček, má to totiž směšný začátek, a strašidelný konec...

Tak se mějte a krásný slunečný den.
Přeje Daja.

google.cz

Spřízněná duše, má...

24. března 2010 v 13:51 | Daja
Nevěděla jsem kam tenhle článek zařadit, ale už vím kam... Přece v tom něco je...

Bylo to asi před půl rokem v listopadu (listopad 2009, někdy na začátku)

Šly jsme s Darou(tehdy ještě Darča) po dlouhé době(po hádce) spolu ven, procházely se a tak jsme si sedly před hřbitov a ona byla úplně jiná, dočervena obarvené vlasy a byla tak vyspělejší, než tehdy, čučela jsem, měla jsem pocit jakobych ju viděla poprvé, jako poprvé venku spolu a přitom se známe celý náš život. Takový zvláštní pocit, mšly jsme si toho toli říct, jenže ona jen mluvila co zažila, a pořád o jedné Evě apod... Já jen tiše polouchala a někdy něco řekla. Bylo večer, ale já ten zvláštní pocit ucítila, jak projel námi. Kdysy jsme se navzájem nesnášely, jen vnitřně, ale teďka se to změnilo, úplně jiný lidé z nás byly.

Druhý den jsme zase šly ven ke hřbitovu (bylo tam teplejš) A dělaly jsme bordel trošku blázinci malý :D A tehdy to začalo to naše bláznictví spolu. No a najednou jsme potkaly Járu a Leošem a tak jsme se zakecali... No mysleli si, že jsme zhulení, jak jsme se pořád smály :D No říkali nám Fetky.
Víte, takhle jsem se nikdy necítila, jako bych se poprvé probudila k světu. Jsem ráda, že ji, Daru, mám. S něma jsme chodili snad každý den ven, anebo jsme jen kvůli nim s Darou držely pospolu. Ale měly jsme se opravdu rády.

A od té doby naše kamarádství(přátelství) je nerozlučné a úplné. Nelžeme si apod. Ale to co námi tehdy projelo, už vyprchává, ale myslím si, že to vydrží. Teď si v jistotě můžu říct, že jsme spřízněné duše, více 'tady'.....

google.cz

Přes koutek oka, málá jiskřička - světýlko.

23. března 2010 v 15:10 | Daja
Zrovna jsem dělala úpravy na mém druhém blogu, zahleděná do počítače. A zničeho nic jsem viděla pravým koutkem oka malou jiskřišku/světýlko jak poletuje kolem mě, lekla jsem se a podívala se normálně rovně a zmizlo to.

Zajímám se hodně o víli a moc bych je chtěla zahlídnout, o přírodu se starám, i když to zní divně, tak když vidím nějaká odpadek zahozený mám sto chutí někomu vynadat kdo to tu zahodil nebo to vzít a dát do popelnice, popřípadně do popelnic (těch třídících). Víli se mi prí odvděčí, teda myslím, né že bych to dělala jen kvůli nim, ale já už třídím a chráním přírodu dlouho, až teďka poslední měsíc se o ně zajímám apod.

Ptala jsem se Elvenušce:
Kdybych chtěla vidět víli, uvidím energii, prostě jiskřičku a nebo nějakou bytost jako je třeba v pohádkách, nebo jak to je?
Odpověď:
Na začiatku uvidíš istričku, potom sa Ti po nejakom čase môže zjaviť aj víla ako ju vidíš na obrázkoch.
No teď nevím co si mám myslet, jestli to byla doopravdy víla nebo jen můj přelud, ale kdyby to teda byla ona, byla bych šťastná jako blecha na prdeli :D Tak už se tady dýl nebudu zdržovat a šupuju rovnou na střechu, pěkný výhled na okolní přírodu... Když tak bydlím v tak malém městě a ještě k tomu na konci... :) Nádhera, ale škoda, že už nesvítí tolik slunce, ještě před chvílí bylo na přímím slunci na teploměru 23 stupňů celsia. :) Ach, jak jsem ráda, že je konečně jaro!

P.S. Nechtěla bych si nalhávat, ani vám lhát, tak to ještě jistý není, ale myslím si to... Vše je možný, jen když chceš? :)

Dodatek: Tak jsem zjistila, od Alue, že to víla nebyla...
Na email mi napsala:
Jiskřičky jsou ochranné energie. - Někdy vidíš jednu jako znamení, někdy jich vidíš celé ,,hejno" i několik minut a můžeš každou z nich pozorovat. - Ochranné energie vidíš, když ti dávají najevo, že je potřebuješ. Proto je to znamení nějakého nebezpečí, o kterém ani nemusíš vědět. - Víla to nebyla :)

Jsem zklamaná, ale co jsem si tak mohla myslet? No, třeba ji (vílu) potkám příště... ;)


google.cz

Úvod

18. března 2010 v 20:35 | Daja
Mám mnoho vzpomínek, ale časem se mé vzpomínky v hlavě ztrácejí. A to je ten problém... Proto sem na tento blog založuji rubriku 'Vzpomínky'.
google.cz

Dvacet útočníků vymlátilo hospodu na Kroměřížsku

18. března 2010 v 17:05 | Novinky.cz
Tak a něco z mého okolí, kdyžtak Kyselovice jsou pár kilometrů od Chropyně, je mi to jedno, protože většina ani neví kde to je :D Jo a jezdím se projíždět na kolečkovích bruslích s Darou do Kyselek(Kyselovic).
No proti romům nic nemám, ale to výtržnictví a krádeže, to už přehánějí, jejich historie zůstává pořád v jádru. (Nejsem žádná rasistka, to se nebojte, ale když jako na nás bílí chcou udělat atentát, tak to pak trošec zavádí...)
Dvacet útočníků vymlátilo hospodu na Kroměřížsku
Rušnou noc a neveselé čtvrteční ráno za sebou mají obyvatelé nevelké obce Kyselovice na Kroměřížsku. Tamní hospodu a její hosty napadlo večer asi dvacet násilníků, podle sdělení místních obyvatel se jednalo o útok Romů bydlících v protějším domě.

Málem jsem uviděla anděla!

18. března 2010 v 15:04 | Daja
Bylo to včera večer (17.3.2010), nevím co mě to popadlo, ale moc jsem chtěla svého anděla vidět. Povídala jsem si s ním chvíli a pak jsem se zeptala a s celého srdce jsem chtěla aby se mi zjevil, jenže ono se to fakt stalo, chvíli trvalo, než sem ve vzduchu něco viděla, ale jak jsem uviděla, něco jako postavu, ale jen krátce, hnedka jsem uhnula, protože jsem se lekla a strach tomu zabránil, až budu mít větší sebevědomí, tak to zkusím znova ;)
google.cz

Pod leden u Antarktidy našli překvapení vědci život

18. března 2010 v 10:57 | novinky.cz

Pod ledem u Antarktidy našli překvapení vědci život

Vědci z NASA objevili tvora podobného garnátovi téměř 200 metrů pod ledem v antarktickém šelfu. V podobně nehostinných podmínkách přitom podle předpokladů neměly žít žádné složitější organismy, nanejvýš několik mikrobů. Objev tak dává naději, že by mohl existovat život i pod ledovou krustou zmrzlého Jupiterova měsíce Europy, uvedla v pondělí agentura AP.

Mám pro vás novinky!!!

18. března 2010 v 10:51 | Daja
První novina je, že konečně začíná to pravé jaro... KOnečně svítí sluníčko a táhne se k dvacítce. Ale dneska jsem nebyla ve škole, takže nemůžu ven :( Ale vynahradím si to zítra. :D
Druhá novina je ta, že "Astronomické jaro začne v sobotu v 18:32, kdy Slunce vstoupí do znamení berana,"!!! Dobrý, že??? To nám ale pěkně začíná jaro, né jak minulá rok.
Třetí novina je, že když svítí sluníško budu mít skvělou náladu a budu plná energie! A to poznáte i u psaní, bude zase určitě spousta článku za den... No ale až začnu chodit ven, tak nevím... :) Však vy to něja přežijete.
No a čtvrá novina je, že asi přestanu psát Passed as a dream/Uběhlo to jako sen, protože mi to nikdo nečte, a i když čte tak nedává komentáře, tak nevím. Ale můžete protestovat, a pak budu rozmýšlet...
A ta pátá novina, píši dva noví příbšhy, Čas smrti a ten nový ;) no musím to nějak ještě promyslet...
google.cz

Anketa, poradna, prosím!!!

17. března 2010 v 14:09 | Daja
Jaké jméno by se hodilo pro můj nový příběh?
Jako hlavní postava:
Daniela
Aniell
Dalnea
Dalnie
Dalnes
Dalneas
Danaila
Můžete napsat... Jo taky vedlejší postavy, můžete psat, hlasovat, které jsou NEJ... Snad chápete;) A pokud se mi povede, tak možná můj nový(omnohem lepší než který jsem psala před dvouma rokama/Passed as a dream/ takže tohle je úplná novinka, a i když se teda povede, určitě sem budu dávat kapitolky/díli;))
A jestli máte nějaké jméno které se vám sakramencky líbí, taky napište... :)

???


Ať je tu konečně jaro!

14. března 2010 v 9:41 | Daja
Škoda, že ještě nerostou překrásné rostlinky ....

Už se těším, až konečně na mě zasvítí paprsek zářícího slunce... a ne mračko a padající na mé rameno sníh... :D:D
P.S. Asi tak před měsícem hřálo sluníčko a seděli jsme s Darou na lavičce před bytem jednoho kluka, který se jmenuje Jaroslav a my takový jsme tam začaly řvat přes celý město: "Sluníčko svítí, jaro je tady!" a opakovaly dokola. Protě stranda. A ten Jára vylezl... :D:D A to jsme taky chtěly;)



Tenhle obrázek mi připomíná naši louku za barákama, asi roku 1997, kdy jsem měla 2roky... Jenže byly povodně a velký... od té doby tam nic neroste, možná tak trává a kopřivi a někdy i pampelišky, ale to je tak vše:( P.S. říkala mi teta, že tady byla louka samích kytek a rostlinek, kam ses podívala, snad i prales...:)

v tom se tak procházet O:)




Až bude Jaro, tak sem na blog dám i fotky s našich luk. A pak možná i z podzámky v Kroměříži, když tam je jaro, jste tam jako princezna O:)

P.S. V kroměříži v podzámce se točila pohádka Peklo s princeznou, kdysi jsem i trošec byla u natáčení, teda jen jsem něco viděla z kliniky jak jsem byla na kožním. A v cukrárně... :D Je to dávno...


Zámek a podzámecká zahrada

Zdroje obrázků: www.google.cz a www.deviantart.com



Na téma: Peníze?!

13. března 2010 v 10:22 | Daja
Co to jsou vlastně peníze?
Peníze jsou jakoby platidla (zákonné). Trocha historie:
Dříve se platilo zbožovím platidlem. Např. plátnem, dobytkem a různé zvěři apod., a později i zlatem a stříbrem.
Ve středověku:
Za Václava 2. (z rodu Přemyslovců) roku 1300 byla první ražba českých(pražských) grošů.

S penězi se dneska nejčastěji setkáváme v podobě bankovek a mincí. Už se snad bez pěněz nikdo neobejde. Kdo nemá peníze, nemá nic. Nemá jídlo, práci a i dům a vše možné...
Tím, že je ekonomická krize, se vše stěžuje, lidé nemají práci a tím i nemají pěníze a dělají co musí. A to je pak těžké žít...

*Historie peněz je příběh zahrnující mnoho tisíc let. Věda která se zabývá studiem peněz a jejich historií je numismatika. Jedním ze znaků peněz je že to musí být ekonomicky vzácná věc. Jako peněz se proto v historii užívalo různých věcí od drahých kovů, mušlí nebo soli až po uměle vytvořené předměty jako jsou současné bankovky. Papírové peníze jsou pravděpodobně nejběžnějším typem fyzických peněz v současnosti, nicméně větší část peněžních zásob v ekonomice je tvořen nehmotnými virtuálními penězi.* (zdroj)

Lehce řečeno, kdo se dneska bez peněz neobejde? Nikdo! A nebo snad někdo ano?
Jen samé peníze, daně apod. Někdy si říkáte, že půlku života jste dali škole a teď práci... Ano i ne, každý si buduje svý život sám...



Zdroj obrázku

Vodu z Měsíce přivezlo už Apollo, ale nikdo si toho nevšiml

13. března 2010 v 9:49 | Novinky.cz

Vodu z Měsíce přivezlo už Apollo, ale nikdo si toho nevšiml

Vodu na Měsíci objevili lidé už před čtyřiceti lety - jen si toho nikdo nevšiml. I když tehdy po vodě vědci pátrali, jejich přístroje byly příliš slabé, aby odhalily drobné vodní stopy.
/* <![CDATA[ */ var gData = [ { alt : " \r\n", description : " \r\n", author : { author : "Muhammad Hamed, Reuters", authorUrl :"", source : "Reuters", type : "dynamic", sourceUrl : "http://www.reuters.cz" }, small : {url:""}, big : { url:"http://media.novinky.cz/106/171065-gallery1-9bqlh.jpg", width:800, height:450 } } ]; new SZN.GalleryMaker('singleTop','gallPicture',pictureConf,gData); /* ]]> */
FOTO: Muhammad Hamed, Reuters, Reuters

Voda, kterou nyní v hornině dovezené z Měsíce odhalil nynější výzkum, se velmi podobá vodě na kometách - a z nich zjevně pochází, stejně jako malá část vody na Zemi.
Nepatrné stopy vody objevili vědci v měsíční hornině zvané apatit. Cílem jejich zkoumání přitom nebyla jen samotná voda, nýbrž i výskyt deuteria, jednoho z izotopů vodíku.
Ukázalo se, že izotop se v měsíční vodě vyskytuje dvakrát častěji než ve vodě na Zemi.
"Je to kometární voda, ne ta stará dobrá voda, jakou máme na Zemi," řekl účastník výzkumu, planetární geochemik Lawrence Taylor. I "malé množství vody" mohlo podle něj změnit geologické procesy na Měsíci a vývoj hornin: mohlo by vysvětlit například rozdíly v hustotě lunárních minerálů proti pozemským.
Minulý týden vědci oznámili, že v kráterech okolo měsíčních pólů se může nacházet až 600 miliónů tun vody.

/* <![CDATA[ */ addPopupImages("contentArticleBox"); /* ]]> */

Horoskopy... Jaké znamení kdo je?

12. března 2010 v 17:29 | Daja

Já jsem znamení Štír, proto sem dám 'kraťoučký textík'... Ale teď bláboly.

Narodila jsem se 22.11.1995 asi cca 11:45hodin. A jsem ve znamení štíru, jmenuji se Daniela... Přezdívka Daja, Danča. Živel - voda. Prý slunečný znamení :D

Štír

Charakteristika Štíra
Lidé narození ve znamení Štíra mají velmi jasné myšlení, bystrý úsudek a přesný odhad situace. Nemají jen dobrou paměť, ale mají i aktivní tvořivé myšlení, které se vyznačuje originalitou. Je v nich velká tvrdošíjnost, pokud hájí názory, ke kterým dospěli a vyplývá to z jejich oprávněné sebejistoty.

Jsou to lidé zvláštních krajností. Umějí být nesmírně laskaví a obětaví k přátelům, ale pokud k někomu zaujmou negativní stanovisko, jsou vůči němu skrytě nebo i zjevně krutí. Málokdy se dá předem odhadnout jejich reakce a je možné, že ji sami předem neznají. Dobro, které dovedou na jedné straně působit je bezmezné, ale v hněvu jsou stejně důslední až neúprosní. Jsou to lidé nesmírně zvídaví až zvědaví a pokud je někdo zajímá, nebudou litovat žádnou námahu, aby se dozvěděli, co potřebují. Pod svou kontrolou chtějí mít hlavně lidi stejné duševní zralosti, a to nejen proto, aby se mohli správně orientovat v konkurenci, ale i proto, že to je jejich zvláštní hobby.

Jsou to lidé, kteří touží po uznání svých kvalit a je překvapivé, že se tito velmi chytří jedinci přátelí s lidmi, kteří jsou duševně na mnohem nižší úrovni než oni. Spočívá to v tom, že se rádi nechají obdivovat. Staří astrologové jim připisují genialitu, ale i méně schopností, uvádět své originální nápady ve skutek. Uvádí se, že by je musela hnát velmi negativní síla, nebo touha někoho předčit.

Štíři jsou velmi okouzlující společníci, kteří dovedou hýřit nápady a každé společnosti vtisknou svou pečeť. Jsou to přitažlivé osobnosti, které nešetří námahou ani prostředky na to, aby se lidé, které mají rádi, dobře bavili.

Jsou to silné osobnosti, které dokáží mistrně maskovat své pocity a jejich partneři se nikdy nedozví o jejich žárlivosti, stejně jako jejich kolegové o závisti. Tito lidé často prožívají mučivé stavy mysli a nikdo z okolí o tom nemá tušení.

Jsou to jedinci stvoření pro vedoucí místa, kde sice budou náročnými šéfy, ale podřízenými budou velmi oblíbeni. Planeta Mars, která vládne jejich znamení jim dává nejen bojovnost, ale hlavně nadání pro medicínu a zvláště pro chirurgii, pro kterou mají všechny předpoklady i vnitřní sílu, která každého uzdraví.

10.Díl - Dvojče

8. března 2010 v 14:13 | Daja/Ayumu |  Passed as a dream

Kdysi dávno na jedné překrásné pláně ležel dům. Takový zastaralý, ale dal se. V dnešní době zbyla jen jedna velká místnost a celé zničené od velké bitvy. Je to tak dlouho, že se na něm plazí keř a kolem vyrostly stromy a jiné překrásné byliny.
Asi před čtrnácti lety se v tom domě nikdo nezastavil, všechny služebné a hlavně šílený manžel, poletovali kolem rodící Amy (Ejmy).
Amy měla v té době šestnáct - to bylo tehdy normální.
Dlouhé tmavohnědé vlasy jí slušely ke světlé fialové barvě očí. Její fobie byla Bibliophobia - strach z knih. Ano je to směšné, ale TY knihy nebyly obyčejné, protože uměly létat, mluvit i kousat, teda když jim někdo chtěl ublížit, tak použily zuby.
Když se po dlouhé době konečně ozval ohlušující křik dítěte na chvilku bylo zase ticho, ale ne nadlouho, protože začala znova rodit. Druhé dítě - dvojče.
"Má paní." Prohlásila služebná, "máte dvě zdravá děvčátka." Usmála se.
Děvčátka se měly dobře, jenomže jednoho dne přišel muž. Otevřel dokořán dveře, které udělaly rámus od zdi. A první sníh provanul dovnitř místnosti. Uviděl novorozená dvojčata v ukolébačce…
"Dvojčata?!" promluvil hlubokým až děsivým hlasem. "Snad všichni víte co to znamená…, znamená to, že bude chmurně až katastrofálně, když se narodí dvojčata na konci listopadu!" zastavil se. "Ale, když jedno zahubíme…" Vražedný smích, který vyvolával by neuškodilo, kdyby si ho nechal na později, než-li před matkou..
Po tváři Amy lehce stékají slané slzy. "Pane, nechte mne je pojmenovat, než si ji odvedete, prosím." Žádala.
"Když tak prosíte." Ukázal na kolébku. "Já jsem to nevymyslel."
"O, děkuji mockrát. Tak třeba táhle s tmavšími blonďatými vlásky buse Saskie a ta s těmi světlejšími bude Kara." Vřele se na muže podívala a vzala děvče jménem Kara do náruče a podala mu ji. On si ji dal za kožich, aby venku v tom mrazu nezmrzla a nasedl na vůz zapřáhnutými koňmi a vydal se zpět na cestu do jeho města - jménem 'Chropyně'.
Muž, který si vzal Karu, nebyl tak zlý, protože on to byl dobrý a hodný pán, ale jeho žena nemohla mít děti a tak on musel projet celičký svět, než konečně narazil na nějakou rodinu, která má dvojčata. Děkoval bohu za to co mu zplodil. Byl rád, že jeho žena byla velmi šťastná, ale také litoval toho, že musel odchodem utrápit rodinu toho dítěte.

***
Zpátky v reálu…
Kara tichounce zavřená ve svém pokoji zatáhla žaluzie a uprostřed místnosti zapálila do kruhu kolem sebe fialové a růžové svíčky, tak si udělala magické místečko. Sedla si do 'kraulu', zavírá oči… Po chvilce přejde do 'meditačního stavu' a bdí. Asi tak po dvaceti minutách otevírá oči, rozhlíží se a vstává. Otáčí se dokola a sfoukává svíčky, pak je uschovala do šuplíku.
Sešla po schodech dolů, a hnedka na chodbě stála dívka, "Cože?! Vždyť je podobná mě." Říká si. "Hele, kdo jsi?" ptá se.
Dívka povzdechne a začne, "Jmenuji se Saskie a jsem tvoje sestra - dvojče." Začne něco hledat ve svém batohu, který měla před chvilkou na zádech a vytáhne z něho pomačkanou fotku, "Tady jsi ty a já." S nadějí, že nebude mít trapné poznámky, pokračuje, "Tvá, i má matka porodila dvojčata, jenže přišel muž a jedno dítě si od ní 'ukradl', protože tehdy byla pověra, že dvojnásobné početí předpovídá zkázu a nepokoj v nejbližší vesnici. A tak zachránil jednu z nás - byla jsi to ty! Rozdělili nás. Dozvěděla jsem se to od mé tedy i tvé matky, ještě než naposled vydechla - zemřela. Přála si, ať tě najdu a řeknu ti to, také nechť nás nikdy nikdo nerozdělí od sebe.
Kara jen tichounce vzdychá a polyká každé její slovo. Nechápe s toho nic, jak to že teď? Proč se dozvěděla tak nečekaně všechno na ráz? Lituje, že vůbec sešla těch čtrnáct schodů dolů…

By: Daja

Je mi některých SB...

7. března 2010 v 10:19 | Daja
...líto. Protože mi nenapsali, že nadále chtějí být mím SBéčkem. MnOo tak vám dám ještě šanci. ;)

Tákže tady to máte *klik*


deviantart.com

Je mi toho všechno líto, už nejsem plná života.

6. března 2010 v 13:14 | Daja
Je mi něčeho hodně líto…
Vždycky mě štvalo, jak tady u nás bylo živo, jsem musla vstávat už brzo ráno aspoň o pul8, protože můj brácha už pouštěl písničky naplný pecky a prostě všichni - Brácha, ségra, matka - byli už dávno vzhůru a teďka? Když jsem vstala, musela jsem se donutit, abych zase nevstávala v deset nebo i později, prostě všude takový TICHO, nikde nikdo, možná mamka spala v ložnici a to je vše. Je mi toho tak líto, vrátila bych se do doby, kdy jsem byla ještě malá a vstávalo se velmi brzo a asi v devět hodin jsem všichni šli ven, já Jirka, Verča… Někdy i s Darou, ale ta byla moc malá ještě, ale i s ní… A přišli jsme dom až na oběd, rychle jsme poobědvali a zase ven, a když se stmívalo hurá prohlásila se sáhovka nebo jsme hráli na zlodějě a policajty, mnOo prostě jsme se ¨schovávali do stínu domů. A dneska? cO si myslíte, ještě to tak pořád je? Už né, a je mi toho moc líto. Teď sedím jen ráno u počítače poslouchám písničky a těším se na odpoledne kdy aspoň pak jdu s Darou ven. Prostě se nudím a už nejsem plná života jako kdysi bývalo…, tolik her se hrálo i fotbal jsme všichni hráli i moje sígra a já… mnOo to bylo kdysi, dneska mi je už 14let a nudím se a v tom to věku moje ségra, brácha s ostatními děckama - taková partička byla - a jako běhali hráli na všechno možný, ale teď by se v mojim věku děcka jen tomu smáli, neřeknu, že bych hrála někdy až moc ty dětské hry, ale to ostatní bych brala;) cOo vy byste mi k tomu řekli?

Dneska se nutím Daru k něčemu přinutit, ale Dara by to brala, jen její rodiče jí necudou pouštět ven a tak sedí jen u televize a počítače - zachvíli bude gemblér… Jako ostatní děcka.

Tak jOo, jdu ven teď a jdu na skateboard s Darou jezdit :D Konečně je teplo, teda i když zima ale není sníh.... A já tak dlouho na něm nebyla!!! :D:D

P.S. Já má,m touhu po dobrozružstvím každou vteřinu! Ale magickém.

Fotila jsem západ slunce z mého pokojíčka - okna. Seděla jsem na parapetě. Inac fotekmám jak nasraných :D::

Pro zvětšení obrázku: *klikni*

cOo právě teď dělám?!

6. března 2010 v 10:52 | Daja
Jako každou sobotu... Vstanu, v tolik kolik mi to můj mozek dovolí. Jdu si vyčistit zuby, umýt obličej čistou vodou a namazat si ho krémem(aby nebyla suchá), pak se jsu obléct a načesat;)

Dneska jsem ale nepokračovala, že jsi du pro lupínky, a pak se čučet na TVm PC. Ale poslouchám písničky na MP3 od bráchy co mi pučil včera a píši tento článek (předtím jsem projížděla stránky... SB, horoskop, lide.cz, apod...)

mnOo tak až tOo dopíši půju kreslit, ale né Dara se teďka přihlásila na ICQ. Tak se mějte a Šťastný a hipíkoví ráno, i celý den :D:D
gOogle.cz

Před svatbou, po svadbě :D

1. března 2010 v 14:12 | Daja
¨Dialog před svatbou:

ONA: ahoooj!
ON: nooo konečně!
ONA: chceš, abych odešla?
ON: ne, ne, hrabe ti? už jen ta představa je hrozná!
ONA: miluješ mě?
ON: samozřejmě, celé dny a noci!
ONA: a podváděl jsi mě už někdy?
ON: ne, nikdy, proč se tak hloupě ptáš?
ONA: a budeš mě líbat?
ON: jasně, při každý příležitosti!
ONA: a byl bys schopný mě někdy praštit?
ON: si se zbláznila, vždyť víš, jaký jsem!
ONA: můžu ti důvěřovat?
ON: ano
ONA: miláčku

Dialog pár let po svatbě:

přečti si to zespoda nahoru ...Je to fakt husty!