Lidé se mění, ale kořen zůstává.

Dlouhatánské zamyšlení - Duchové

4. dubna 2010 v 8:15 | Daja
Daja si dovolila čorznout si z vlastního blogu článeček: www.magical-girl.blog.cz

Zážitky s duchy a hrozným pocitem

Máte někdy ten pocit, že vás někdo sleduje, ale v místnosti nikdo není? Nejste sami. Já také.
Ten pocit znám.
Pocit, že je u mě někdo jsou různá. Někdy jako by mi chtěl ten neviditelný - dotyčný něco udělat a nebo i pomoci. Liší se to i tím silným a slabým pocitem.
   První opravdu hodně silným pocitem jsem zažila asi tak před rokem, ležela jsem v posteli a přemýšlela, jako vždy když se chystám usnout a v tu noc jako bych byla otevřená, nevím jak to popsat, ale představte si, že jste na náměstí v Praze a jste celý nahatí, tak takhle jsem se cítila doma, jak u mě 'on' stál. - A o kom mluvím? - Mluvím o lidských duších. Neboli duchové.
Tak si zajdeme trošku do minulosti:
Byla jsem tehdy moc malá, asi tak pět, když jsem začala vnímat ty "nadpřirozené" bytosti.
Bála jsem se spát sama, ale to nešlo. Tak jsem měla rožnutou lampičku u postele. - Proč? - Prostě proto, že jsem je cítila a když byla víc tma, viděla jsem průhledné postavy, podobné člověku, ale byli průhlední. Když bylo rožnuto světýlko, bylo to lepší a tolik jsem se nebála, protože se nezjevovali. Doteť nevím, jestli to jsou duchové nebo něco jiného, ale pravděpodobně oni. A když jsem se na ně zadívala dýl, začali se přibližovat ke mě. Zvláštní...
Když jsem teda byla malá viděla jsem je pořád ve tmě jak stojí v koutě a nebo v místnosti. Teďka jen občas...

Když už jsem měla víc let, bývala jsem občas samotná doma v domě. To bylo nejhorší... Krčívala jsem se uprostřed obývacího pokoje a prosila je, aby mi dali pokoj, že se  jich moc bojím. Modlila jsem se, ať nejsou u mě. (Nejsem žádná křesťanka apod..., tak si nemyslete něco)
Ale kdyby jste zažívali co já, tak by jste se ani nedivili a nemysleli. Někdo si teď řekne, co to tu kecám za nesmysly a někdo zase že tomu nevěří apod. Vím, že je tomu těžko porozumět, ale, já bych si nevymýšlela.
No a spávala jsem s mou kočičkou Jesinkou.

Asi tak pře půl rokem (zima 2009) u nás spala Dara a když jsme se sprchovaly spolu, v koupelně začalo blykat světlo. Potom jsme se šly dívat na televizu a najednou jsme si říkaly, že vidíme v rohu toho ducha. A pak Dara dodala ráno, že jak se na něho dívala dýl, začal se přibližovat. A já jí to věřím, znám mé zážitky s 'něma'. Více *tady*. Zajímavostí je, že když Dara je semnou, je to horší, jakoby sama byla velké médium, neboli, že by mi sebrala mou schopnost?...

Už jsem si nevěděla rady, a depka mě předbýhala. A tak jsem si řekla, že bych je mohla poprosit, aby nebyli nadále u mě, že se jich moc bojím. Jak už tehdy jsem si uvědomila, že s něma mohu mluvit tak jsem se na ně vážně podívala a začala nadávat, na delší dobu to vydrželo a byla jsem v klidu, pak se zase objevili a já je teda poprosila, moc jsem si to přála, a? - Víte, od té doby mě přestali optěžovat, cítila jsem se hrozně... Už jsem byla jako ostatní, a já opravdu chtěla zpátky, aby se mi zjevovali, jenže to už nebylo jako tenkrát. Teď jakobych je vůbec necítila u sebe. Možno je to tema "vlnama", ale bojím se, že mě poslechli a drží se ode mě... ALe, taky možno tím, že jsem se jich přestala bát a zvykla si a taky od té doby mě možno nechávají :)
Vždy, když jsem něco o nich četla nebo psala, šel mi po zádech mráz, ale teď? -Nic! Nebojím se.
No někdy se objeví, ale snažím se na to nemyslet ;)
P.S. Když jsem byla mladší a neuměla jsem ty pocity ovládat, skrčila jsem se do prostřed místnosti a čekala, než to přejde, měla jsem to tak silný, že jsem se snad s toho zbláznila a k tomu jsem byla sama, ale teď je to už dobrý ;) A abych se nebála, tak spím s mou kočkou Jesinkou :-D Ale po čase, jako je teď. Ji ani nepotřebuji, ale s ní se mi spí líp, jakoby mě před něčím chránila.
Malé děti většinou vidívají ty "nadpřirozené" bytosti a věci...
Ale až pak jsou větší chodí do školy a tam se používá logika a říkají si, že logicky to nejde a jejich mozek jim to zakáže vidět jakoby.
Napomáhá tomu hodně i matematika ;) No jsou různé příčiny proč se vytratují schopnosti, ale já bych řekla, že kdybych chtěla je hodně vidět, určitě je uvidím tak silně jako tenkrát, když jsem byla malá.

Křupání v nábytku???
Křupe vám někdy v nábytku atp.? To u mě pořád, hlavně když jsem sama. Je to hrozný pocit, nemůžu to někdy vydržet, ale vždy si vzpomenu na nějakou krásnou vzpomínku a hned mé myšlenky na duchy pominou. Jo a ještě jsem zapoměla. V ložnici to bylo nejhorší a v obývacím pokoji. Proto i někdy je cítím... Zase jako by se mi to vracela... Problém je vtom, že se pořád bojím, začínám. :D No, ale zatím blykání světel není tak hrozný, ale někdy si toho všimnu, jakoby mi někdo chtěl něco říct. No co, duchové se na sebe někdy chtějí upozornit :)

OMG! Obrázek sem radši dávat nebudu! :D
Taky máte nějaký zážitek s duchama nebo něčím jiným? Napište mi, ráda si je pročtu :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Bojíte se duchů?

Ano. 21.6% (8)
Ne. 21.6% (8)
Někdy. 43.2% (16)
Nevím. 5.4% (2)
Nevěřím na ně. 8.1% (3)

Komentáře

1 A. Takayo Aki de´Corvin A. Takayo Aki de´Corvin | Web | 5. dubna 2010 v 11:13 | Reagovat

Tyhle tvoje článk mi připadají takové.. prostě já nevím.. Je až moc divný, že by jsi ty duchy až tolik viděla. To, že se ,přibližujou´ je možná jen optický efekt, nebo čistě tvoje představivost.. Většinou to je takhle ve filmech, ty sis to prostě spojila a je to.. Já pořád balancuju jestli na to mám věřit, nebo ne. Někdy koukám na ty hrozný filmy, co tam ty duchové dělají a říkám si, je to jen film, vždyť tohle se stát nemůže.. Ale proč by si lidé vymýšleli duchy? Nebo prostě.. někde to musí mít nějaké jádro, nemohli si to najednou vymyslet. A duše taky existují, vždyť díky duši máme pocity, city a tak.. Ale někdy bych chtěla taky vidět nějakého dobrého ducha.. xDD

2 Daja Daja | E-mail | Web | 5. dubna 2010 v 14:30 | Reagovat

[1]: já se na filmy s duchama nedívám, takže asi ne! Když nevěříš, nevěř... Vymlouvat ti to nebudu... A když ti moje články jsou divný, tak je nečti.

3 Zydis Zydis | 7. dubna 2010 v 20:04 | Reagovat

No ohledně duchů, tak to sme na tom podobně, jako malá sem je viděla a díky tomu jsem musela spát do 9let s rozsvícenou lampičkou a do takových 13ti jsem měla strach ze tmy, protože sem tam vždycky něco viděla nebo cítěla, až pak jsem přišla na to, co to je. Ohledně špatných pocitů, neberou z tebe energii ? Nebo nemáš špatné sny ve kterých se ti zjevují postavy , ale neukáží tvář, anebo berou na sebe podobu tvých známých a viš , že to oni nejsou ?

4 Daja Daja | E-mail | Web | 7. dubna 2010 v 20:52 | Reagovat

[3]: A co to tedy je? a co tím myslíš tech snech a tou energii???

5 pavlínka pavlínka | E-mail | 4. května 2010 v 15:02 | Reagovat

já je taky potkávám a hodně také se o ně zajímám o ruzné druhy bytostí ,které sou na světě s námi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama